Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Ahoj, Karle. Jak se ti vede?“ „Skvěle. Prodávám poštovní holuby.“ „Jo? To máš určitě veliký chov...“ „To ne. Mám jich jen deset. Ráno je výhodně prodám a večer jsou zpátky.“