Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Paní učitelka zadává žákům při hodině literatury povinnou četbu: „Žáci, přečtěte si knihu Výlety pana Broučka.“ „Do patnáctého století?“ ptá se Pepíček. „Ne, do příštího týdne.“