Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Do tramvaje nastoupí revizor a kontroluje jízdenky, až se zastaví u jednoho muže: „Ale, pane, vždyť je to studentská jízdenka!“ „No vidíte, jak dlouho jsem musel na tu tramvaj čekat.“