Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Proč sis nalepil do žákovské knížky mou fotografii?“ ptá se otec syna. „Ale, paní učitelka říkala, že by ráda viděla toho mudrce, který mi pomáhá s domácími úkoly…“