Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Zvoní mobil v posilovně, zvedne jej funící muž: „Prosím.“ „Ahoj, miláčku, jsi v posilovně?“ ptá se žena. „Ano, jsem, co potřebuješ?“ odpoví muž otráveným hlasem. „Tak to je fajn. Já jsem ti jen chtěla říct, že ten kožich, jak stál šedesát tisíc, tak jej zlevnili na čtyřicet. Že si jej můžu koupit?“ škemrá žena. „Ale jo.“ „Tak to je super, ty jsi dnes tak zlatý! Tak čau,“ zaševelí sladkým hláskem žena a zavěsí telefon. Muž v posilovně zavěsí také a se zvednutým telefonem nad hlavou zakřičí: „Chlapi, nevíte, čí je to mobil?“