Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Starý pán pozoruje opravu kostela a diví se: „Tak nevím, je to tam nahoře socha nebo zedník?“ Asi tak za půl hodiny radostně vykřikne: „Zedník! Teď se to pohnulo!“