Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Ředitel přiběhl rozhořčen ke své nové sekretářce, která nezvedala telefon: „Zapamatujte si jednou provždy, že vaší povinností je zvedat telefon!“ „Dobře,“ odpověděla s nevinným úsměvem sekretářka, „ale téměř vždy volají vám a ne mně?!“