Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Země je kulatá,“ povídá učitel v hodině zeměpisu, „a tak mi, Kaňousku, řekni, mohl bys ji obejít?“ „Nemohl!“ „Ne? proč ne?“ „Protože mám z fotbalu nakopnutý kotník.“