Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Tati, proč mi podepisuješ žákovskou knížku třemi křížky jako nějaký analfabet?“ „Nechci, aby si učitel myslel, že vzdělaný člověk může mít takového syna, jako jsi ty!“