Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Z Afriky došel do domovského kláštera po čase opět dopis jednoho otce misionáře. Bratr s ním pospíchá k otci opatovi. „Ctihodný otče, náš otec Placidus si už opět stěžuje na nedostatek vody v poušti.“ „No, to přece dělá v každém dopise.“ „To jo, jenže tentokrát je známka přišita nití.“