Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jedna dospívající slečna s náušnicemi v obočí, obarvenými vlasy a divně potrhaným oblečením povídá druhé, podobně vypadající: „Mně se vlastně nijak nelíbí takhle vypadat, dělám to jenom proto, že takhle mě rodiče s sebou nikdy nikam netahají.“