Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Syn se ptá svého otce: „Tati, kde žije nejvíce slonů?“ „To ti, chlapče, nemohu říci.“ „A mohl bys mi říci, jaké je největší jezero v Evropě?“ „To nevím.“ „A jaké je hlavní město Peru?“ „To ti taky nepovím.“ „Já tě, tati, svými otázkami asi unavuji,“ povídá syn. „Ale vůbec ne. Když se ptáš, alespoň se můžeš něčemu přiučit.“