Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Jean, kdy jsme byli naposledy na lovu kachen?“ „Včera, sire.“ „No vidíte, a proč jsme tedy měli na oběd zase koninu?“ „Lituji, sire, ale kuchař připraví vždy jen to, co vaše lordstvo ráčí trefit.“