Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Rozmlouvají dva otcové: „A jak to jde nyní vašemu synovi ve škole?“ „Už je to lepší, ale pořád chodím raději na rodičovské sdružení pod cizím jménem...“