Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V hudební výchově se ptá učitel: „Tak, kdo to byl Antonín Dvořák?“ „To byl známý zbrojař!“ „Co to povídáš za nesmysly?“ „Vždyť jste sám říkal, že vytvořil řadu velkých děl…“