Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dělníci na stavbě staví obrovský komín. Ve chvíli, kdy už jej mají téměř dostavená, přiběhne k nim mistr a udýchaně praví: „Chlapi, průšvih! Někdo mi otočil plán, my máme kopat studnu.“