Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Školní třída je na výstavě obrazů. „To není možné, Vopálko, že jsi prošel celou výstavu za čtvrt hodiny. To já potřebuji čtvrt hodiny na jeden obraz!“ „No jo, pane učiteli, jenže já mám mladší nohy.“