Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídá učitelka na začátku školního roku prvňáčkům: „Jestliže, děti, pocítíte potřebu jít na záchod, jen směle zvedněte ruku.“ Karlík nedůvěřivě poznamenal: „A vy myslíte, že to pomůže?“