Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dědeček se dívá, jak si vnoučata hrají na indiány. Pak se přišourá a nabízí: „Mohu si s vámi taky hrát?“ „Ale, dědo, tebe nemůžeme potřebovat. Ty už jsi dávno skalpovaný.“