Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Paní učitelka napomíná Ferdu: „No tak, Ferdo, nechej toho opisování. Už potřetí se díváš sousedovi do sešitu!“ „Když on píše hrozně nečitelně a já to napoprvé nemohl přečíst.“