Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pobouřený tatínek nevěřícně poslouchá žádost svého syna, aby mu dal týdenní kapesné sto korun. „To já, když jsem byl malý, říkával jsem si jen o pětikoruny.“ „To je jedno, tati, můžeš mi to dávat i v pětikorunách.“