Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Udýchaný mladý pošťák přijde s důchodem k dědkovi na samotu. „Dědo, už mě unavuje chodit k vám každý měsíc pět kilometrů pěšky.“ „Uklidni se, panáčku, nebo si objednám denní tisk.“