Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Chlapče, proč máš na kapesníku uzel?“ „Udělala mi jej tam maminka, abych nezapomněl hodit dopis do schránky.“ „A hodil jsi jej tam?“ „Nehodil. Maminka mi jej zapomněla dát.“