Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jde pán po Karlově mostě. Rozhlíží se, pak zadumaně hledí z mostu. Nakonec zastaví jednoho chodce: „Prosím vás, co je to za řeku?“ „No, to je přece Vltava!“ „Děkuji vám. Víte, já bez brýlí špatně vidím.“