Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Skot potká na ulici dlouholetého přítele: „Na radu svého lékaře držím dietu. Obědvám odpoledne a už nevečeřím.“ „A dodržuješ to vždycky?“ zajímá se přítel. „Ano, vždycky.“ „Tak víš co? Zvu tě dneska na večeři.“