Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Matěj přišel do školy a už v šatně ho upozornil spolužák Pepa: „Člověče, jak to chodíš? Vždyť máš každou botu jinou.“ „To nevadí, horší je, že mám doma ještě jeden takový zamotaný pár.“