Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Paní učitelko, mohl bych vás o něco poprosit?“ hlásí se František. „Samozřejmě, co potřebuješ?“ „Mohla byste mi tu pětku z písemky napsat do žákovské bílou propiskou?“