Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídají si dva kamarádi: „Kdyby před tebou ležely peníze a rozum, co by sis vzal?“ „Samozřejmě, že peníze.“ „Ty jsi pěkně chamtivý… Já bych si raději vzal rozum.“ „No jo, každý bere to, co mu chybí.“