Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Já toho šoféra okamžitě propustím. Představ si, že jeho vinou jsem mohl už dvakrát přijít o život. Při jízdě vůbec nedává pozor,“ stěžuje si ředitel firmy. „Ale ne, můj drahý,“ odpověděla mu sladce jeho manželka, „dej mu ještě jednu příležitost!“