Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V jízdárně, kde půjčují koně, se ptal jeden zájemce na cenu za hodinu. Když dostal odpověď, že to stojí dvacet korun, upřesňoval: „Počítáte samozřejmě tu dobu, kdy příjde kůň, že ano? Může se stát, že já příjdu o něco později.“