Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pan Karásek seděl s udicí u vody a najednou mu zabrala. Po hodinovém boji vytáhl pětikilovou štiku. Obdiv sousedních rybářů nebral konce. Pan Karásek hrdě vypnul hruď: „Jo, hoši, to je druhá!“ „Od rána?“ žasnou všichni. „Ne, od pětašedesátého roku!“