Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jeden rybář se vytahuje před druhým: „Jednou jsem chytil kapra a rozhodl jsem se, že ho naučím žít na suchu. Nejdřív jsem ho vyndal z vany na půl hodiny, potom na hodinu… No a po několika dnech výcviku kapr už umí žít na suchu.“ „A mohl bys mi toho slavného kapra ukázat?!“ praví zvědavě druhý rybář. „Žel ne, před nedávnem mi spadl do vědra s vodou a utopil se.“