Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Křesťana ve starém Římě honí lev. Křesťan letí ulicemi, pak vyběhne ven branou a vběhne do lesa. Tam kličkuje mezi stromy. Nakonec je mu jasné, že neunikne. Lev ho dohání. A tak v zoufalství padne na kolena. „Bože můj,“ úpěnlivě se modlí, „učiň z tohoto lva křesťana.“ V tu chvíli padne na kolena lev a modlí se: „Děkuji ti, Bože, za stravu, kterou teď budu z tvé milosti požívat...“