Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Paní jde na návštěvu k přítelkyni a před dveřmi potká strašně špinavého kluka své kamarádky. „Chlapče, vy se doma vůbec nemyjete?“ „Proč, my se poznáme po hlase.“