Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pacient u psychiatra. „Trpím rozdvojením osobnosti,“ stěžuje si pacient. „Zdá se mně, že nejsem jen já, ale že jsme dva.“ „Nerozumím,“ říká doktor. „Řekněte to ještě jednou a nehovořte oba najednou.“