Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Mladý abstraktní malíř se oženil se slečnou z lepší rodiny. Po čase se jich přátelé ptají, jak se jim daří. „Velmi dobře,“ libuje si malíř, „já maluji a žena vaří. Potom ona hádá, co jsem namaloval, a já hádám, co ona uvařila.“