Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Můj bratr zaběhl na školních závodech kilometr za minutu a půl!“ „Nepovídej, vždyť je to lepší čas než světový rekord.“ „To je, ale můj brácha zná zkratku.“