Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Věž hlásí k pilotovi, který právě obzvlášť tvrdě přistál: „No jo, přistání nemusí být žádné tajemství, pasažeři mohou klidně vědět, že už jsou dole.“ Pilot: „To nevadí, oni stejně vždycky tleskají.“