Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Tetička byla na pouti a chtěla si koupit u stánku obrázek svatého Jiří. Prodavač jej neměl a tak se snažil jí podstrčit obrázek svatého Floriána. „Ale to není svatý Jiří,“ namítala tetička, „nemá koně.“ „Ale je to svatý Jiří,“ snažil se ji přesvědčit prodavač, „koně má za rohem a jde mu s putýnkou pro vodu.“
„Jirko, proč nazýváme nudle nudlemi?“ „To je jednoduché. Jsou dlouhé jako nudle, měkké jako nudle, vypadají jako nudle, chutnají jako nudle... Tak proč bychom je nazývali jinak?“