Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dostihový jezdec konečně dojede do cíle. Jeho trenér ho už čeká a hned se začne rozčilovat, jak zbabral závod. „Co řvete?! Vždyť za mnou byli ještě tři koně!“ brání se žokej. „No, to byli, ale ti už patřili do dalšího dostihu!“