Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Mladý muž se seznámí s dívkou. „Můžu ti zítra zavolat do práce?“ „Jo, ale kdyby to vzala šéfová, tak to polož.“ „No, ale jak ji poznám.“ „Jednoduše, je zrzavá a má brýle.“