Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Byl jsem na dovolené v Tatrách. Tam byla nádherná ozvěna! Jednou jsem zavolal ‚Halo‘ a ozvalo se to ještě pětkrát!“ „To nic není. U nás v paneláku stačí jednou kýchnout, a ozve se desetkrát ‚Na zdraví‘!“