Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
U výkladní skříně stojí chlapeček a zoufale se rozhlíží. Přijde k němu pán a chlapeček mu povídá: „Já jsem ztratil maminku, neviděl jste, prosím, takovou paní bez takového chlapečka, jako jsem já?“