Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
O půlnoci zvoní zvonek u Vonášků. „Kdo je?“ „Soused.“ „A co chcete, člověče, takhle pozdě v noci?“ „Máte česnek?“ „Nemáme!“ Asi za půl hodiny zvoní zvonek znovu. „Kdo je?!“ „Soused.“ „A co pořád chcete?!“ „Nic, nesu vám česnek.“