Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitel pracovní výchovy dovolil žákům v dílně, aby si každý udělal to, co doma potřebuje. Jeden dělal poličku, druhý věšák, jen Petřík pořád hobloval silné prkno. „Co to bude?“ vyzvídal učitel. „Nic, já potřebuju hobliny do klece pro křečka.“