Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na stavbě: „Ochranná přilba je nesmírně důležitá. Znal jsem jednoho, který nenosil přilbu. Jednou mu spadla cihla na hlavu a na místě ho zabila. Taky jsem znal dívku, která chodila v přilbě a když jí spadla na hlavu cihla, usmála se a šla dál.“ „Já ji znám. Bydlí v sousedním baráku. Dodneška chodí v přilbě a usmívá se.“