Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Ve Skotsku jdou kolen stánků na tržnici dva malí uličníci. Míjejí i stánek, kde jsou krásné pomeranče. „Škoda, že nemáme žádné peníze, jeden bych si koupil,“ vzdychne první z nich. „Co blázníš,“ vyhrkne druhý, „proč bys ho kupoval, vyplázni na prodavače jazyk, on po tobě nějaký hodí!“