Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na chodbě poslanecké sněmovny se hádají dva poslanci: „Namáháte se zbytečně, příteli, všechno, co říkáte, mi jde jedním uchem tam a druhým ven,“ škodolibě se usmívá jeden. „To bude asi proto, že se to vprostředku nemá o co zachytit,“ uštěpačně pronáší druhý.