Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Jirko, proč jsi včera nebyl ve škole? Hodně jsi toho zameškal.“ „Zemřela mi teta a byl jsem na pohřbu.“ „Dobrá, dobrá… Tak ať se to příště neopakuje.“