Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Pane doktore, rodina mě sem poslala, protože mám rád bavlněné ponožky.“ „Na tom není nic špatného, já je mám rád taky,“ odpoví doktor. „A taky s hranolky a citronovou šťávou?“